Afghánských chrt a Čínský chocholatý pes

DUOCACIB Brno 2016

• datum konání: 6.2.2015
• místo konání: BVV Brno
• hala/kruh: P/24
• rozhodčí: Robert Kubeš (CZ)

co předcházelo výstavě: Řekl bych, že mi výstavy na DUOCACIB nejsou souzeny. V roce 205 jsem musel výstavu vynechat, protože jsem měl žaludeční potíže. Letos pro změnu na Petru skočil bacil tracheálního kašle a nastalo dilema.....odjet či neodjet na DUOCACIB, to je to oč tu běží. Já vím Shakrespeare by to řekl trošku jinak. Nakonec se Petra s Martinem dohodli, že se uvidí v sobotu ráno, zda Petra vůbec bude schopna fungovat.

Byl jsem tedy v pátek vykoupán, vyžehlen. Hotový jsme byl něco kolem 23 hodiny večerní. Honem do postele. Čekalo nás totiž pro změnu velmi časné vstávání. No přiznám se spali jsme asi čtyři hodiny.

Moje dojmy: Ranní vstávání nebylo nic moc. Všichni dokonale ospalí a to včetně mě. Petra se nasnídala, vzala mě vyvenčit. Naštěstí venku bylo sucho,tak jsem si neurousal tlapičky. Ve 4,30 jsme už seděli v autobuse 505 směr Kobylisy. Protože 505 jede kolem Hlavního nádraží, jeli jsme autobusem až na Hlavák. Nápad dobrý, ale z časového hlediska nic moc.
Než se ukázala naše kolej a nástupiště na infotabuli, byla to celá věčnost. Vlak tentokrát přistavený nebyl, tak jsme trošku mrzli na perónu.

Cesta nám docela utekla, měli jsme pro sebe celé kupé. Část cesty jsem proležel na sedačce (ač se to nesmí), část na zemi na dece. V Brně jsme byli v 8,22. My jsme s Petrou jeli na Výstaviště přímo. Martin odvezl tašky na hotel Bílá Růže. Náš oblíbený hotel. Už několik let tu přespáváme, když jsme v Brně. Hotel je situovaný na druhou stranu od Výstaviště, směrem na Olomouc. 
Pokud tedy z hotelu jedete na Výstaviště musíte šalinou č. 12 (v Praze by se řeklo tramvají) na Hlavní nádraží. Zde přestoupíte na šalinu č. 1,
která vás doveze až k Výstavišti. Trvá to i s přestupem cca 20 minut.

DOUCACIB se už několik let koná v halách "F", "G" (zde jsou i stánky), ale hlavně v hale "P", největší hale Výstaviště. Když jdete pěšky k hale "P", máte pocit, že je to celá věčnost. Když nesete mě v přepravce, batoh na zádech s věcmi a ještě židličku, věřte mi, pěkně se to pronese a do haly přijde vystavovatel s rukama vytahanýma jako opice. Někdo namítne, že klec nebo přepravka má přeci kolečka.
To je sice pravda, ale viděl nebo slyšel někdo, jaký cirkus tropím, když mě Petra veze po asfaltu? Kolečka dobrý, ale já rámus koleček nerad.

Podle časového harmonogramu měli příjít zástupci plemene Čínský chocholatý pes osrstěný ve 12,30. Na řadu jsme šli někdy po 13 hodině. Nevím přesně kolik bylo. 

V hale byl hluk, zrovna náš kruh byl tak nějak v průvanu. Chvíli jsem ležel v bedýnce, chvíli na pelíšku, chvíli jsem se mazlil z paničkou. Petra měla větší strach o mě, než o sebe. Nedýchalo se jí zrovna moc dobře, ale držela se. Ptáte se proč o mě měla panička takový strach. 

Od října jsem se několikrát přímo setkal s psincovým kašlem, nicméně se mi toto ošklivé onemocnění vyhnulo. V Brně na výstavě bylo dost psů, kteří
vykazovali jasné příznaky psincového kašle. Bohužel i v mé bezprostřední blízkosti se objevili. Petra by mě v životě na výstavu s kašlem netáhla,
je to zákeřné infekční onemocnění. 

Čínské chocholaté psy posuzoval Robert Kubeš (ČR). Tajně jsem doufala, že tu výstavu nějak ustojíme a získáme čtvrtého CACe a já si domů povezu Českého šampiona. Caterham šel do kruhu už dost unavený, velmi špatně naložený. Připadal mi jako špatně naložená kyselá okurka. Žádná jiskra v oku. Navíc na koberci chytil stopu.Musela jsem mu přizvedávat hlavičku. I pan Kubeš si všiml, že je nějaký rozhozený. Přesto byl moc hodný, trpělivý. Caterham tak získal posledního CACe a my splnili další "nemožný" úkol. Českého šampiona Caterham získal 5 dní před svými druhými narozenanima.

Ne, že bych se z ČR šampiona neradovala, ale byla jsem tak vyřízená, že jsem byla ráda, že bylo po posuzování a my zamířili domů. Ani jsem nestihla nakoupit všechno co jsem chtěla. Říkala jsem si, že to zvládnu v neděli. OMYL. 
Na hotelu jsme byli něco kolem 16 hodiny. Zalezla jsem do postele a spala až do večeře. Na noc jsem se nadopla léky a doufala, že ráno bude líp.

Ráno mi bylo ještě hůř, měla jsem co dělat, abych se doploužila na snídani. Rozhodli jsme se, že se v neděli posuzování pod taktovkou Leoše Jančíka nezúčastníme. Svým způsobem mi ten CAC už nebyl k ničemu, pokud by ho dostal. Horší bylo, že jsem se cítila i dost zesláblá, ani bych Caterhama do haly nedonesla.

Caterhamovi nedělní nicnedělání evidentně prospělo. On nicnedělat dlouho nevydrží. Únava byla patrná i na něm. Řádně jsme si odpočívali a nabírali síly na pondělní cestu domů.

Pondělní cesta domů vlakem utekla poměrně dobře. Caterham, jak je jeho zvykem vůbec nespal, ale sledoval, co se cestou děje. Z Brna jsme odjížděli RJ v 10,41 a v Praze na Hl. nádraží jsme byli v 13,22.

Domů jsme dorazili něco pod 14 hodině. Caterham zapadl pod rohovou lavici, kde rád odpočívá. Moje maličkost nabrala nejkratší cestu do postele.

Z nevinného kašlíku se vyklubal silný tracheální kašel, který mě upoutal do nemocnosti po příštích 14 dní.

Co bude za rok, o tom nechci raděi ani přemýšlet.

                          Váš Caterham Shahrastani s paničkou Petrou