Afghánských chrt a Čínský chocholatý pes

Oblastní výstava všech plemen Praha Kundratice

• datum: 20.6.2009
• místo konání: Praha Kundratice (areál Zámeckého parku)
• třída: otevřená
• rozhodčí: Mgr. Božena Ovesná
• umístnění: VD1
• posudek: tříletá fena dobrého rámce, hlava standardní, dobrý skus, dobrá horní, spodní linie, hrudník prostorný, velmi dobré uhlení končetiny, feně chybí dresůra, nepředvádí se

Co předcházelo výstavě: Při hledání výstav jsem náhodně objevila, že se v termínu 20.6.2009 pořádá výstava v zámeckém parku Zámku Kunratice. Z domova to máme coby kamenem dohodil a zbytek dojel autobusem, metrem, autobusem a kus pěšky. Pohodová cesta na 45 minut. Protože oblastní výstavu (pro všechna plemena) pořádala myslivecká jednota, raději jsem zavolala, zda je možné přihlásit i afgánského chrta. Odpověď byla kladná, tak jsme přihlášku poslali. Těsně před výstavou jsem si ještě zjišťovala nějaké informace a ejhle. Bonnie byla jediná zástupkyně svého plemene. Když přišel vstupní list, zjistili jsme, že máme číslo "1".

V pátek stejně jako před Lysou nad Labem jsem si vyzvedla Bonnie a jela s ní domů do Tróji, abychom jí učesali. Původně jsem neměla ani v plánu koupat, neboť srst měla celkem dobrou a taky k mému překvapení rovnou. Protože jsem jí stejně potřebovala přemýt tlapičky, nakonec jsme jí vykoupali s Martinem celou. Mokrá myška hadr. Fénování již Bonnie snesla o něco lépe než před dvěma týdny. Zfénovali jsem a učesali kožíšek a hurá do postele. Bonnie byla tak unavená, že usnula na gauči. Ani jsem jí nepřesouvala do ložnice, kde má pelíšek. Přišla si k nám lehnout až někdy k ránu.

Moje dojmy: Budíček jsem si naplánovali na 5.45. Bonnie se však zavrtěla na pelíšku a vzbudila mě už v 5.30. Ještě jsme chvíli polehávali (i s Martinem, který měl tou dobou hlubokou půlnoc). Těsně před šestou šla Bonnie ještě na stůl na dočesání, protože filcáčky které měla na spodu náprsenky jsem už večer nečesali. Únava udělala své. Martin s Bonnie vyběhl na ranní potřebu, moje maličkost dobalila poslední věci a udělala snídani.

Z domova jsme vyrazili cca 7,20. Autobus 144 nám jel 7.32 s návazností na metro a další autobus z Kačerova 8,17. Cesta pohodová, ranním metrem skoro nikdo nejel. V Kunraticích jsme byli okolo 8,30. K zámeckému parku je to ještě kousek pěší cesty. U přejímky bylo hodně pejsků. Bonnie už cítila, že se něco děje a že těch psích kumarádů je najednou nějak moc. Vyzvedli jsem si katalog a vydali se hledat náš kruh s označením "7". Nakoukla jsem do katalogu a co nevidím. Posuzovat nás bude Mgr. Božena Ovesná.

Ubytovali jsem Bonnie v domečku, kam velmi ráda a ochotně zalezla. Martin zůstal u věcí a já šla vyzvednout destičky pro posouzení. Před námi paní Ovesná posuzovala Klubovou výstavu plemene Anglického mastifa. Pro mě i Martina to byl zážitek, neboť nás ohromila velikost psů. V jednu chvíli jsme si říkali, že jsem rádi za to, že máme Afgánského chrta. Martin pozoroval posuzování a hlavně paní rozhodčí. Musím přiznat, že posuzovala velmi pečlivě.

Ještě než šli na řadu feny Anglického mastifa, vytáhla jsem Bonnie na termodeku ven, aby si zvykala na ruch kolem. Čekali jsem větší neklid a totální stres. Bonnie však jen koukala, pozorovala dění okolo a ležela na dece naprosto v pohodě. Těsně před tím, než jsme měli jít do kruhu málem usnula.

S Martinem je Bonnie vždy very happy. Proto jsem ráda, že se mnou jel i tentokrát. Bonnie ho bere jako páníčka alfu-omegu a je mnohem klidnější, když je jí nablízku. Viz foto + vstup do fotogalerie.

Už ani nevím, kolik bylo hodin, když mastifové měli po ukončení posuzování a my s Bonnie měly jít do kruhu. V duchu jsem si přála, aby Bonnie tentokrát zaběhla líp než v Lysé nad Labem.

Sice jsme nezaběhaly, ale aspoň Bonnie nevytírala kožíškem trávu. Paní rozhodčí nás poslala do pohybu třikrát, ale ani jednou se to prostě nepovedlo. Postoj už cvičit nemusíme, ale pohyb v přítomnosti pejsků pořád ne a ne vylepšit. A protože tu nebyla Bonnie vůle běhat, vezeme opět VD1. I přes VD máme celkem hezký posudek, narozdíl od Lysé. Z Lysé je víc negativní než pozitivní (čili takový nepublikovatelný). 

Cestou domů jsem volali zbylému osazenstvu rodiny, jak jsme dopadli. Překvapïla mě reakce jednoho člena, který jen tak mimochodem prohlásil: "K čemu mi ty výstavy jsou, když stejně přivezeme VD a ona se nepředvede".  Nám o to umístnění ani tak nešlo, jako spíš o to, aby si Bonnie zvykla na psí ruch kolem sebe, kterého na Proseku až tolik není.

Další neslavná výstavní zkušenost za námi. Šup šup do učení, ať je to s námi příště jen a jen lepší.

autorem fotografií V. Hábová a moje maličkost