Afghánských chrt a Čínský chocholatý pes

Krajská výstava Lysá nad Labem

• datum: 6.6.2009
• místo: Lysá nad Labem (Výstaviště)
• třída: otevřená (kruh 9)
• rozhodčí: František Bouček
• umístění: VD1
   

Co předcházelo výstavě. Na začátku roku 2009 jsem si řekla, že zkusíme nějakou další výstavu. V úvahu pro nás přicházejí jen Krajské nebo Oblastní výstavy. Nechci se vzdát hned po své první výstavě (více zde), která dopadla nad předpověď katastrofy docela dobře. Jen se mi na ní potvrdilo, co jsem si myslela už dávno a nemohla jsem říct nahlas: "Že je Bonnie dost plachá ve společnosti jiných pejsků a neví jak se správně chovat a taky, že se výstavní násobilce musí učit postupně". Bylo mi tvrzeno (nezáleží kým), že je to blbost, že když uvidí, co dělají ostatní, udělá to samé.

Po dlouhých 9 měsících od Liberce se Bonnie v postoji nepere a stojí. Dokonce, ač jen doma, i bez vodítka. Malý pokrok, za který Bonnie moc a moc chválím.

S běháním a výstavním vodítkem je stále trochu potíž. Budeme-li dále cvičit, jistě zaznamenáme další malý pokrok. Žádný učený z nebe nespadl. Nebo jo? Jen s její plachostí jsme jaksi moc nepokročili. Tady si nevím rady, jak jí pomoci, jde-li to vůbec, aby byla v pohodě.

Po shlédnutí rozpisu kruhů a posuzovatelů na webu Krajské výstavy v Lysé n. Labem, jsem zjistila následující. Přihlášeni jsou "jen" tři afgánští chrti. Dva psy a jedna fena (naše Bonnie). Martin se zhrozil, kam to jedeme. Myslel, že afgánů bude více a hlavně "stojí mu celá šílená koupací a cestovní procedura za to???" Otázka do pranice. Jak jinak si má Bonnie (ne)zvyknout na rušný mumraj  výstavy a všeho dění kolem ní  (v místě bydliště se toho moc zajímavého neděje) a zjistit, že jí takový mumraj nemůže ublížit a tím pádem není čeho se bát. Posuzovat bude pan František Bouček, který je hlavním posuzovatelem Klubové výstavy Barzojů. Výsledek našeho snažení tuším a netuším. Bonnie může jen překvapit. (zapsáno 02.06.2009)

Na víkend 6.6 -7.6.09 se počítá s deštěm. Vzhledem k tomu, že jsme bez autíčka a nemáme ani cestrovní šusťák (podle rodiny zbytečnost), doufám, že dojeme do Lysé důstojně, nikoliv jako zmoklé slepice (Bonnie a já) a jeden kohout (Martin). Pojedeme totiž vlakem. Mimochodem pro Bonnie premiérová cesta. Ještě vlakem nikdy nejela. Nepočítám-li pražské metro. (zapsáno 04.06.2009)

V pátek před výstavou jsem si vzala půl denní dovolenou z práce, abychm se zbytečně s Martinem nehonili a nic nezapomněli.  Bonnie jsme si vyzvedli na Proseku a hura domu. Dozvěděli jsme se, že Bonnie skoro nic nejí. Ne že by nejedla, ale sní toho o mnoho míň, než běžně. Za pár hodin jsme díky Martinovi věděli proč. K tomu se ještě dostanu. Koupat jsme díky pozdní procházce začali až o půl deváté. O hodinu později, bez běžného "koupelnového Ženevského jezera" měla Bonnie přepraný kožíšek a připravený na fénování a následné česání. Protože s fénem není právě kámoška, bylo to pro všechny zúčastněné hodně namahavé. Po všech peripetích byla Bonnie dosušena, a učesána. Když jsem jí sáhla pod náprsenku, zjistila jsem, že má na prsou ošklivé slepence srsti. Martin Bonnie prohlédl a zjistil, že máme začínající falešnou březost a teče jí mléko. Tudíž nyní bylo jasné, proč jí o tolik míň než před tím. (zapsáno 6.6.2009)

Moje dojmy: V sobotu ráno 6.6.09  v den výstavy jsme vstávali velmi časně, 4,30 hod. Bonnie potřebovala dočesat poslední srstí slepence. V pátek v noci už neměl sílu na česání ani Martin ani já. S časem koupání se totiž předvýstavní úprava protáhla na dlouhé 3,5 hodiny. V 6.09 hod jsme vyrazili autobusem 177 směr Vysočanská, přestoupit na vlak a dopravit se do Lysé nad Labem. Vlakové nádraží a vlak samotný zvládla Bonnie s bravurou sobě vlastní, tedy naprosto v pohodě. Výstaviště Lysá je kousek od nádraží. Vylezete z nádraží a už vidíte velkou ceduli "Výstaviště". Na dvoře před halami se začali rozbalovat stánky s občerstvením a chovatelskými potřebami nejrůznějších druhů. U vstupu jsem si prošli prohlídkou zdravotních potvrzení. V hale "B" si vyzvedli desky s připraveným zapisem pro posudek a hurá hledat náš kruh "9".

U kruhu "9" byl zatím ubytovaný jeden barzoj. Rozbalila jsem Bonnie domeček a Bonnie hned zalezla dovnitř.................a tady začalo největší drámo dnešního dne.

Vzala jsem Bonnie před ostrým posuzováním 4x do kruhu, abychom si společně zkusily běh a postoj. Pokaždé byl výsledek jeden a tentýž. Běhat ani omylem.

V postoji klepavka, honem do domečku. Fotečky ze zkoušení v kruhu. Z ostrého posuzování nemáme ani jednu, upřímně ono ani nebylo co fotit. Posudek obsahuje polovinu negativ, polovinu pozitiv. Rozhodě máme hodně co zlepšovat, jak v pohybu, tak v povaze. Třeba jen pro radost, že má Bonnie náplň práce, i kdyby už do kruhu v životě nevstoupila.

Jela jsem do Lysé s vědomím, že buď opravdu překvapíme a nebo budu ráda za VD. Bonnie se bála opravdu moc. Hodně jsem jí povzbuzovala s snažila vzbudit nadšení a dát jí najevo, že fakt nejde o život. Ale marně.  Lysá byla druhá výstava a první v hale. Ani na jedno Bonnie není zvyklá a je otázkou jestli si v jejím věku skoro třech let někdy zvykne. Na druhou stranu cenná zkušenost, jak pro Bonnie, tak pro mě. Celou dobu jsem byla naprosto v klidu, narozdíl od Liberce, kde jsem se cítila velmi stísněně. Velkou poklonu, uznání a obdiv mají oba pejsci Ahmad a Arish Juwel von Persien pana Martina Píši. Kluci jsou  oba úžasní, přátelští pohodáři. V kruhu jim to běhalo a já si jen v duchu mohla přát, aby Bonnie zaběhla v kruhu aspoň z poloviny tak radostně jako oni dva. Oba si odnesli ve svých třídách V1, vítěz třídy. Arish ještě navíc nad bratříčkem získal Krajského vítěze. Obrovskou podporou nám s Bonnie byl po celou dobu můj manžel Martin, kterému hlavně a především patří velké poděkování. Našel v sobě sílu udělat něco, co se neslučuje úplně s jeho přesvědčením, být na té výstavě se mnou.

Odjezd z Lysé směr Praha  jsme si náplánovali  10,25. To jsem ještě netušila , jaká je Bonnie hérečka. Po zbalení domečku a všech věcí, jsme Bonnie oznámili, že jedeme domů. Bonie okamžitě nasadila radostný krokoklus a ocásek se najednou zavlnil, až jsme oba s Martinem nestačili zírat.  Martin jí hned zpucoval, že takhle radostně měla vyvádět i v kruhu. Bonnie samozřejmě dělala, že výtku neslyšela. V poledne jsme v pohodě, provázeni kapkami počínajícho deště, dorazili na zahrádku za mojí maminkou a sestrou Martinkou. Bonnie radostně lítala, hned se stihla v čemsi vyválet uši. Málem mě z ní kleplo. Zahrabala si kus párku od oběda do záhonu, což jsme poznali velkými nánosy bahna na čumáčku. Tu její radost stojí za to vidět.

Definitivní odpočinek nastal až ve čtvrt na sedm večer, kdy jsem se všichni tři vrátili domů. Bonnie zabrala celý gauč v obývku, viz foto. Odpadla a okamžitě usnula. Když Bonnie spí, říkáme, že v ten moment máme nejhodnějšího psa na světě. Dnes si však odpočinek plně zaslouží. Byl to pro ni velmi namáhavý dne, plný nevšedních zážitků. Moje maličkost se také chystá odpočívat. Mám toho opravdu plné tlapky.:-)))

Třeba někdy příště u podobného povídání, jako bylo to dnešní.  Petra, Bonnie a Martin