Sen se stal skutečností
Moji milí přátelé,
říká se, že "Život je pes, ale žít je psina", že "Člověk míní, život mění" nebo "Když chceš pobavit Boha, řekni mu jaké máš plány".
Přestože jsou v životě okamžiky, kdy vše je černé, kdy byste nejraději všechny své sny a plány vzdali, protože překážek je moc a vy máte pocit, že jste v tom úplně sami a vaše sny se nikdy nemohou splnit.Potom přijde okamžik a vše je úplně jinak.
A to přesně se stalo i v mém životě. Po dlouhé době čekání, velký zvratů a v neposlední řadě nutno říci, že téměř nic nenasvědčovalo tomu, že přeci jen jsem tak blízko splněné svému snu, ten SEN SE STAL SKUTEČNOSTÍ.
Někdy si myslíte, že už jste téměř u konce své cesty a v nečekaný moment se staně něco, co cíl té cesty změní a vy uvnitř sebe víte, že to tak má být. Jedna moudrá paní mi jednou řekla: "Petro, až přijde ten správný čas poznáš to sama". Měla pravdu, jako v mnoha věcech.
Dovolte mi tedy touto cestou představit nového člena naší rodiny. Je jím Čínský chocholatý pes jménem Caterham Shahrastani, syn fenečky Nenette Charmante Avokaduh a pejska Midnight Kisse z Haliparku.
Caterham k nám domů přišel shodou zvláštních a nečekaných okolností. Pravda, že od chvíle, co překročil práh našeho bydliště mám pocit, jako by tam patřil odjakživa.
Jediný člen naší rodiny, který má ke Caterhamovi velmi rezervovaný, přesto tolerantní přístup, je naše fenečka Bonnie Monteka. Ač jsme se její reakce na maléno Caterhama s Martinem obávali, Bonnie nás překvapila. Je to velmi neobyčejná fenečka a já jí za to nikdy nebudu moci dost poděkovat.
A jak se to všechno seběhlo?
Na začátku bylo dětské přání sdílet život se čtyřnohým kamarádem. Od 6 let patřím mezi lidičky, kterým bohužel znepříjemňuje nějaký ten druh alergie život. Dle názoru většiny lékařů bychom doma žádného zvířecího kamaráda mít neměli.
A přesto i přes tento zdravotní handicap mám to obrovské štěstí, že čtyřnohéko kamaráda mít mohu. Respektive psi kámošku a nyní i kámoše.
6 let však trvalo než se stal skutečností. Ještě na začátku května 2014 jsem byla přesvědčená, že se nemůže splnit tak brzy. Ale jak už jsem napsala v úvodu........"Cesty páně jsou nevyzpytetelné".
Příchodu našeho čtyřnohého miminka předcházelo dlouhé dohadování, proč pejska mít nemůžeme, proč to není dobrý nápad, jak jeho příchod ovlivní můj zdravotní stav a náš život, co nám to štěndo může dát, co nám v životě vezme, že je to velká zodpovědnost za další život a také jak to bude snášet naše fenečka Afghánského chrta Bonnie. Já se na to však snažila dívat pozitivně s tím, co nám naopak jeho příchod dá.
Jsem vděčná té zvláštní náhodě, která přivedla Caterhama k nám domů.
Cesta to byla dlouhá a hodně klikatá.
Od narození Midnight Kisse z Haliparku jsme neviděla labutěnku, která by mě něčím opravdu zaujala. Kissík od svého narození zůstal moje velká srdeční záležitost a zůstane jí až dokud jednou nepřejde druhový most. Co by mě ale nikdy nenapadlo, že budu mít jednou doma jeho synka a zároveň vnoučka Gessi a Olivera (oba CHS Modrý Květ).
Po zkušenostech s Bonnie jsem se ale po labutěnkách moc nedívala. Vzhledem ke zkušenostem z česáním, koupáním a fénováním Bonnie jsme se zařekla, že tohle už víckrát podstoupit nechci. Pokud si tedy budu pořizovat ČCHP, pak jedině hairelles varietu............ale,
paní Libuška Brychtová ve svých povídáních o štěňátkách zmínila, že ne člověk si vybírá psa, ale pes si vybírá člověka. I jí samotné se stalo, že si budoucí majitelé přijeli pro naháčka a odvezli si chlupáčka a nebo úplně jiné štěňátko, než bylo původně zamluvené. Co jsem tím ale chtěla říci já.
Dlouho jsme nebyla rozhodnutá, jestli to bude tedy naháček nebo chlupáček. Z legrace jsem říkala, že si vyberu naháčka a přivezu chlupáčka nebo že pojedu pro chlupáčka a přivezeme naháčka. Časem ovšem začala krystalizovat myšlenka naháčka. Doma začaly dohady o tom, jestli tmavého nebo světlého. Mě se líbí světlí, protože u nich víc vynikne hlavička, manželovi a mamince zase ti tmaví, protože jim prý není vidět "až do žaludku".
Po každém takovém dohadování se téma "další pes v naší rodině" uložil k ledu. Za čas zase vystalo, když jsem někde zahlédla štěňátko, které mě něčím "učarovalo". Někdo by řekl, že nad vším moc přemýšlím, že to moc řeším. Pořízení štěňátka musí být kompromisem celé rodiny. V mém případě dvou lidí.
Nechtěla jsme si doma dupnout a říci, hele já si jedu pro štěně a ty se s tím bude muset holt smířit. Zažila jsme si situaci, kdy si jeden z členů rodiny přivezl štěňátko, ale druhý člen rodiny, přestože ho respektoval a svým způsobem měl rád, k pejskovi nepřilnul. Nechtěla jsem dopustit, aby se něco takového stalo mému štěňátku.
Můj manžel mě však velmi mile překvapil, protože to byl on, kdo přišel s tím, že si štěňátko pořídíme a že to bude pufíček (tedy labutěnka).
Kdyby mi někdo řekl v době konání MVP Praha 2014, že si za dva týdny pojedu po štěňátko, asi bych ho měla za blázna. V té době o tom nemohla být ani řeč a hovor o třetím člen rodiny skončil "tichou domácností".
Další týden o tom, že bychom snad mohli mít dalšího člena rodiny nepadlo ani slovo.
foto: CHS Shahrastani, Caterham "Černokněžník" Shahrastani
V pondělí následujícího týdne mi přišla fotečka Caterhama Shahrastani a já jsem věděla, že jsem lidově v háji, protože tohle "Černokněžné miminko" se mi okamžitě zarylo do srdce způsobem, který do dnešního dne neumím popsat. Napsala jsme o něm manželovi Martinovi, aby o tom, že by se naše rodina mohla rozrůst o dalšího člena, alespoň přemýšlel.
Až do středy večer jsme chodili okolo tohoto tématu velmi opatrně. Večer jsme říkala manželovi Martinovi, že bychom měli dát vědět, zda o Caterhama máme nebo nemáme zájem a že bychom se na něho aspoň mohli jet podívat. Martin rezolutně řekl, že se podívat nepojede, že si ho rovnou odvezeme.
O toho momentu se mi otočil žaludek naruby, i když to nedokážu vysvětlit. V noci jsem nemohla spát, přes den pořádně jíst. Začala jsem řešit pelíšek, domeček nebo ohrádku pro štěňata, vodítko, obojek, misky, hračky, něco přenosného, v čem by mohl malý Caterham cestovat. Zkrátka "HURA AKCE", ale zvládla se.
V sobotu 17.5.2014 jsme se vydali směr Caterhamův domov. Doma nás přivítala kromě paní chovatelky,Caterhamova maminka Nennette Charmante Avokaduh a s ní další Caterhamovi sourozenci, včetně krásné nahaté růžové sestřičky Cortiny. Všichni naprosto úžasní, ale domů s námi mohl jen jeden. Caterham si s Martinem velmi dobře rozuměl a mě bylo jasné, že ti dva k sobě prostě patří.
Domů už jsme se vraceli tří.......Caterham, doma oslovován Černokněžník, my mu říkáme Kameron, ale nejvíc slyší na Kama a když zlobí mojí maminku tak na Kamíse, Martin a já. Do naší rodiny patří samozřejmě i Bonninka, ale ta ještě netušila, že dostane "malého brášku".
Pravda je, že nám Bonnie prví dny i nyní (dopisuji k 29.7.2014, kdy je už den osmiletá) dává stále najevo, že si není jistá, co si s tím malým chlupatým má počít. Přesto je k němu neskutečně tolerantní, občas mu dovolí nějakou tu provokaci, napít se z její misky na vodu, projít dveřmi jako první...............a tak čekáme, zda a kdy se z nich stane nerozlučná dvojice. Vše s Kameronkem je nové a krásné.
Petra P.
