Co mi přinesl r. 2017
Poslední povídání "Co mi přinesl rok...." jsem psala v roce 2015. V roce 2016 jsem se na to určitě pro "hodně zbytečných povinností nenašla čas.
Rok 2017 byl pro nás s Caterhamem v mnoha ohledem velmi zvláštní.
Rok jsme zahájili na Hanácké národní výstavě v Brně, tzv. "Olobrnu". Poprvé jsme spali v hotelu Voroněž I. Hotel je od Výstaviště co by kamenem dohodil, zbytek došel pěšky a co víc, jsou kolem i venčící plochy. Vůbec by mě nenapadlo, že si Voroněž tak zamilujeme.
Caterham v tu dobu byl na cestě ke Klubovému šampionovi KCHN. Podmínkou u psů je nasbírat 300 bodů a získat alespoň jeden z vyšších titulů "BOB, BOS, Národní vítěz, Klubový Vítěz, CACIB, r. CACIB". Body se dají sbírat relativně dobře. Hůř už je to se ziskem "vyššího titulu". Ten nám s Caterhamem stále unikal.
V únoru jsme absolvovali DUOCACIB Brno a opět jsme bydleli na Voroněži. Tentokrát s námi jel i můj manžel. Přesvědčila jsem se, že my na Slovinské rozhodčí jet nemůžeme. Caterham není jejich typ.
Březen byl volným měsícem.
Zato duben byl výstavně velmi nabitý. Nejprve jsme jeli s Caterhamem na dvoudenní výstavu do Bratislavy. Byla to naše druhá zahraniční cesta. Z tohoto výstavního víkendu jsme si přivezli V2 r. CAC a V1, CAC.
Pak bylo trochu výstavního klidu a na konci dubna jsme s výstavami doslova zamávali.
Nejprve dvoudenní České Budějovice. Kde jsem absolvovali Speciální výstavu KCHN a následně i Mezinárodní výstavu. Mezinárodní výstava pro mě měla zvláštní význam. Jednak posuzovala paní Olga Dolejšová a navíc jsme tu měli možnost dokončit i titul Grandšampiona, kterého jsme zahájili na stejné místě v říjnu roku 2016. No a protože se Caterham paní Dolejšové líbil a ocenila ho V1, CAC, přání získat tiutl Grand šampion ČR se mi splnil.
O týden později jsme jeli do Polska, také na dvoudenní výstavu. Caterham zde získal 2x V1, CWC a stal se tak čekatelem Polského šampiona. V následujících obdobích nás čeká nejtěžší krok. Získat poslední CWC na mezinárodní výstavě.
Květen byl trochu odpočinkovým měsícem.
Hned na začátku června jsme opětovně vyjeli na Slovensko, konkrétně do Nitry. V tu dobu se tu koná třídenní výstava. Caterham byl vystavován pouze dva dny. Po oba dva dny byl ve třídě sám a získal další dvě čekatelství CAC. Tím se oficiálně stal čekatelem Slovenského šampiona.
Sny se však plní dál. Získal též svůj první r. CACIB a to mu umožnilo dokončit Klubového šampiona KCHN. To vše se stalo 2.6.2017.
Co se týče výstavních snů, podobný nádech pro mě má i měsíc srpen. Hned na začátku získal Caterham titul "Klubový vítěz KCHN r. 2017".
V polovině srpna jsem měla Caterhama nahlášeného na Interdog Bohemia v Mladé Boleslavi do třídy čestné. Úplně poprvé.
To jsem ještě netušila, že se mi splní další velký sen. Ještě ráno a během posouzení bych si nevsadila ani zlámanou grešli, že se něco v jeho výstavním projevu do odpoledne změní.
A změnilo. Když jsem byli nastoupeni v pre-ringu, zašeptala jsem Caterhamovi do ouška, že je třeba, aby byl veselý a krásně běhal, že už fakt o něco v tom závěrečném kruhu jde.
Třídu čestnou posuzovala paní Romanovová z Moldávie. Jako prvního psa si vybrala Velkého pudla, jako druhého Vipeta. Prošla kolem nás a nejdou jsem uslyšela Čínský chocholatý pes. Nadskočila jsem radostí. To není možné. My jsme mezi posledními třemi. Hůř než třetí nebudeme.
Splnil se mi další sen. Caterham získal v soutěži Přehlídky čestných tříd druhé místo v závěrečných soutěžích.
Aby nebylo vše tak růžové...Ještě na výstavě se spustil velmi silný liák a mě promokla záda v oblasti šíje. Došlo k tomu, před čím mě doktor po autohávrii v roce 2013 varoval, že mi krk nesmí prostydnout, jinak dojde k jeho blokaci. Což se bohužel stalo.
Následující měsíce byla výstavě standardní, nic co by až tak vybočovalo z běžného normálu.
Na konci října mě chytla velmi silná angína a moje listopadová DOUBLE CACIB Praha byla najednou v ohrožení. Naštěstí při mě stáli moji Andělé strážní a my ji absolvovali.
Letošní výstavní sezónu jsem zakončili na začátku prosince výstavami v Rakouském Welsu. Naše rakouská premiéra oceněná 2x V1, CACA.
Veselý návrat z Rakouska mi zhatilo moje pravé rameno. Ozvalo se už v sobotu po 8 letech. Od 4. 12. jsem ve stavu nemocnosti.....dnes 20.1.2017, kdy píši toto povídání jsme stále v pracovní neschopnosti, bo mě zlobí i rame no levé. V pravém rameni se mi udělal zánět šlach z dlouhodobého přetížení.
Rok 2018 tedy nezačal dle mých představ...........ale jak se říká, všechno zlé, je pro něco dobré aneb nic se neděje náhodou a vše má svůj důvod.
Věřím, že rok 2018 nás opět příjemně překvapí a věřím, že dokončíme tituly,které jsem v roce 2017 začali a třeba k nim neplánovaně přidáme i něco navíc.
