Caesar Millan - Uponce One the Dog 2018
Caesar Millan - Uponce One the Dog 2018
- datum: 29.4.2018
- místo konání: O2 Arena, Praha
- přednášející: Caesar Millan, USA (překládal Libor Bouček)
Když byl Caterhamovi asi rok a půl objevila jsem na Youtube.com pořady – Znalec psí duše. Byl to pořad o muži, který vracel nezvladatelné psi zpět do běžného života. Tím mužem nebyl nikdo jiný než mexičan Caesar Millan.
Zhlédla jsem hodně dílů, které jsem našla. V hlavě mi najednou probleskla myšlenka, že bych si přála vidět Caesara Millana aspoň jednou naživo. V té době jsem nic netušila o energiích ani o moci vesmíru.
Vyslovila jsem své přání a nechala ho žít vlastním životem. Vesmír mi mé přání splnil v březnu 2017. Více o prvním vystoupení Caesara Millana najdete ZDE.
Po skončení show byla autogramiáda. Knihu „Krátký návod, jak udělat psa šťastným“, kterou jsem si chtěla nechat podepsat, jsem si neprozřetelně zapomněla vzít s sebou. Podepsanou mám tedy aspoň vstupenku.
Toho večera jsem prohlásila, že kdyby se Caesar Millan do Prahy vrátil, že půjdu na jeho show znovu. Vesmírné soukolí začalo opět pracovat.
V listopadu 2017 jsem „náhodně“ …. jenže v našich životech se neděje nic náhodného, jednou večer koukla do mailu. Dlouho jsem nebyla v „hromadné poště“. Zaujal mě e-mailu od Ticketportalu, kde jsem registrována. Mail jsem otevřela a v něm svitlo Caesar Millan Once Upon a Dog Tour 2018,
Praha 29. 4. 2018.
V tu chvíli jsem měla jasno, co budu 29. 4. 2018 večer dělat. Budu sedět v O2 Areně. Hned druhý nebo třetí den jsem si přes Benefit-Plus mého zaměstnavatele objednala lístek. Martin se mnou ani tentokrát jít nechtěl. Sestru toto téma nezajímalo. O pár dní později se se zastavila v OC Krakov v knihkupectví.
V poličce mezi knihami o psech „seděla“ zelená kniha s názvem „Co mě naučila smečka“ od Ceasara Millana. V duchu jsem se musela smát. Byl tam jediný výtisk. Všechno do sebe zapadalo jako puzzle, i když mě to zase přišlo jako dokonalá souhra náhod.
Večer 29. 4. 2018 – do O2 Areny jsem se vydala cca na 19 hodinu. Po zkušenosti z r. 2017 jsme se nechtěla mačkat u vchodu a u suvenýrů.
Do Vysočan, kde O2 Arena stojí, jsem přijela cca za 10 minut 19 hodin. O2 byla ještě prázdná. Zvláštní pocit toho prostoru. U suvenýrů jsem si koupila šňůru na klíče (z r. 2017 už jednu mám – oranžovou).
Tentokrát všechno bylo laděno do zelené. V duchu s úsměvem jsem si říkala, jak Caesar Millan může vědět, že mám ráda zrovna tento odstín zelené.
Dlouho jsem váhala, nakonec jsem však neodolala a koupila Caterhamovi Caesarův ručník 45x90 cm z mikrovlákna. Ručník je šedé barvy, na něm zelené tlapičky, Caesarovo jméno a hesla Trust – Respect – Love neboli „Důvěra – respekt – láska“.
V roce 2017 jsme seděla v sektoru 111, řada třetí, sedadlo č. 3. Nebylo to úplně špatné místo, jen jsem neviděla na celé pódium. Letos jsem se posunula do sektoru 112, vybrala řadu 1 a sedadlo č. 3.
Výhled naprosto dokonalý a hlavně velmi blízko podia s rychlým přesunem pro autogram. Což byl můj skoro hlavní cíl pro letošní rok. Mít podepsané obě dvě Caesarovy knihy: Krátký návod, jak udělat psa šťastným a Co mě naučila smečka.
Show se tematicky nesla v podobném duchu jako v roce 2017. Nějak jsem doufala, že se víc zaměří na témata v druhé knize. Zklamaná jsme rozhodně nebyla. Libor Bouček provázel s Caesarem celým večerem a tlumočil. Klidná pohodová atmosféra v hledišti. Ukázky cvičení se psy Caesar prokládal mezi povídáním, což bylo z mého pohledu mnohem lepší. V roce 2017 je zařadil až na konec celé show.
Velkým překvapením večera byl Caesarův syn Calvin. Poprvé s otcem na turné. Bylo úžasné vidět oba dva na podiu, jak se doplňují, vtipkují. Ten nádherný vztah mezi nimi sálal na celé hlediště.
Nejkrásnější a nejdojemnější tečka celého večera byla vzpomínkou na Daddyho. Vyjmečného Stafordšírského Bullteriéra. Učitele mnoha lidí, psů, ale i Caesara Millana samotného. Daddy se dotkl mnoha srdcí na celém světě a stal se nesmrtelnou legendou. Caesar Daddymu věnoval samostatné kapitoly ve svých knihách.
Vzpomínka na Daddyho byla ta pověstná třešnička na dortu. Show skončila a my přihlížející jsme se nahrnuli k zábradlí, doufajíc, že získáme Caesarův podpis.
Jak jsem psala v minulém povídání. V roce 2017 jsem si jeho první knihu vydanou v ČR nevzala s sebou a mrzelo mě to. Mám však aspoň podepsanou vstupenku.
Letos jsem o podpis jeho knihy, vlastně knih přijít nechtěla. Protože jsem měla velmi dobré místo, zvládla jsem u zábradlí dobré čekací místo. Z jedné strany podepisoval Calvin, z druhé strany Caesar. Jednu chvíli to vypadalo, že už Caesarův podpis v knihách mít nebudu, přesto jsem neztrácela víru, že se v mých knihách objeví Caesarův rukopis.
